Oslnil pak ale všechny, jimž se podařilo pochopit jeho koncepci. Byl stavbou stejně smělou a originální jako honosné architektonické památky v yucatanských pralesích.

   Zdánlivě několik pitvorných obličejů, několik zvláštních ornamentů. A přece dávaly ty znaky dohromady složitou konstrukci, stroj, odpočítávající plynutí času s udivující přesností.

   Kalendář Mayů se hodně podobal aztéckému. Měřil čas v cyklech 18.988 dnů, tedy v padesáti dvou letech po 365 dnech. V rámci těchto period se čas - řečeno obrazně - rozcházel dvojím směrem. Především se kupil do let zvaných tzolkin, ty měly 260 dnů, tvořily jakýsi „lidský cyklus“; svou délkou totiž přibližně odpovídaly době, potřebné k vývinu lidského zárodku v těle matčině. V kalendářních záznamech užívali Mayové pro tento čas znaků číslovek 1 až 13 a série dalších obrázků, znaků pro jednotlivé dny.

   Druhý mayský rok měl 365 dnů, rozdělených do 18 měsíců po dvaceti dnech. K vyjádření dat podle tohoto měření času vytvořili Indiáni osmnáct znaků pro měsíce a zvláštní znak pro období zbývajících pěti dnů (18 měsíců x 20 dnů = pouze 360, pět dnů roku haab se nepočítalo k žádnému z měsíců). Oba typy různě dlouhých let měřily čas společně, fungovaly vedle sebe. Tzolkin, onen „lidský rok“, uplynul rychleji, haab, „sluneční rok“; končíval později, zaostával čím dál víc. Oba roky představovaly vlastně jakési obrovské ručičky věčných hodin. Otáčely se vedle sebe, potkávaly se na ciferníku, ale jen jednou za padesát dva let ukázaly obě na dvanáctku. Potom bylo třeba hodiny znovu natáhnout: začal další cyklus. Pouze na konci periody, po uplynutí 18988 dnů, se oba roky Mayů, tzolkin i haab, opět sešly a ukázaly týž den.

   Mechanismus mayského kalendáře nelze naprosto srozumitelně popsat v hrubém náčrtu. Nechť však předchozí řádky jsou alespoň letmou ilustrací k tomu, co teprve bude řečeno.

   S letopočty v rukou mohli archeologové konečně chronologicky seřadit alespoň část nálezů a vytvořit si obraz zmizelého mayského světa…

   8.14.3.1.12. - to byl rok 320 našeho letopočtu. Datum zrodu nejstarší známé památky po Mayích, nalezené v dnešní Guatemale. 8.14.10.13.15. - tím lotem označili dávní stavitelé nejstarší dosud nalezenou datovanou památku v městě Uaxaktún. Rokem narozené: rokem 328 po Kristu.

   Čím určitěji vystupovaly z temna dávnověku obrysy podivuhodné kultury, čím víc tajemných tváří bylo odmaskováno, tím zřetelněji se rýsovala skutečnost skoro úděsná: dokonalý kalendář Mayů kdysi úplně porobil své tvůrce. Nejspíš vlivem náboženského fanatismu z něho vznikl nástroj kněží a bohů. Spoutal všechno dění, sevřel životy Indiánů do svých přesně vyhlazených čelistí. Mayové v kterémsi období přestali budovat chrámy a domy tak, jak sami potřebovali. Jejich stavitelské úsilí se přestalo podřizovat účelu. Takt, rytmus kalendáře, je ovládl záhadnou magickou silou a počal jim přikazovat. Od té chvíle kalendář dirigoval téměř každý jejich krok. Přerostl lidskou i svou vlastní dokonalost! Přebujel v božstvo.

   Mayové už pak nepostavili niv bez toho, aby nebrali ohledy na velký svatý Chronometr. Za vším se tajila data, čísla, letopočty, kalendářní a astronomické údaje. Ona přímo chorobná závislost Mayů na plynutí času a na černých formulích časoměřičské matematiky šla tak daleko, že Indiáni obestavěli své chrámy a pyramidy novými chrámy a pyramidami, většími, protože taková byla vůle kalendáře, rozšiřovali a přestavovali donekonečna, neboť byl dán příkaz.

   Zaklínadlo roků, měsíců a dnů v hypnotizujících vztazích ke hvězdám, k bohům a k náboženským rituálům dodávalo Mayům sil. Pravda, přinutilo je vytvořit holýma rukama, bez znalosti kola a vozu, v neměřitelném úsilí a nejprimitivnějšími prostředky úchvatná sestavitelská díla. Snad by se byli Mayové nevzepjali k tak podivuhodným skutkům, snad by nedokázali po sobě zanechat tolik monumentů, nebýt nelidské autority čísel. A přece, je to smutné a skličující, představit si fakt, že v celé jedné velké zemi žili před staletími lidé, které do prachu otroctví srazil studený mechanismus, stroj času, aby o to výš je donutil vzlétnout do oblak - pro mrazivou slávu božského kalendáře!